Životní cesta zatvrzelé odpůrkyně indoor cyklistiky

Telefon nebo trenažer?

Co byste si pořídili radši – nový iPhone nebo trenažer?

Váháte s odpovědí? Nebo je telefon pro vás jasnou volbou? Já takovou otázku dostala a bylo to pro mě velmi těžké rozhodování.

Obě vymoženosti dnešní doby jsou pro mě neodmyslitelnou součástí všedního života. U telefonu to asi chápe každý, ale trenažer? K čemu takový stroj za desítky tisíc? Není lepší si koupit za zlomek ceny pořádný věšák na prádlo, než mít v obýváku kolo s trenažerem, které nakonec bude plnit stejnou funkci? Než vám na to cokoliv odpovím, pojďte se se mnou vrátit v čase o dvě dekády.

Život závodnice

“Tereza Huříková, studentka sportovního gymnázia ve Vimperku se stala mistryní světa v silniční časovce!”

“Mladá talentovaná bikerka zlatá v královské disciplíně!”

Lítaly tehdy vzduchem titulky sportovních zpráv a novinových článků. Oslavovaly mou první velkou medaili a talent. Byla jsem v rozletu, ale talent byl pro mě jen skvělý bonus. Za vším byla obrovská dřina, která mě tehdy ve velké míře teprve čekala. Vrcholné závody byly možností ukázat výsledek celoroční píle, takovou třešničkou na dortu. Celý rok byl ale hlavně o přípravě na ně. Každodenní tréninky, hodiny strávené na kole převážně v obrovské svalové bolesti, nevlídné počasí, cestování, a tak dále. Nejtěžší období bylo mimo závodní sezónu, kdy člověk jenom dřel a to, co ho nejvíc motivuje a baví, bylo vzdálené jako světlo na konci tunelu. Tento čas připadal vždy na podzim a zimu, takže naše podnebí to dokázalo opepřit opravdu nevlídným počasím, kdy se na kolo ven prostě nedalo. Běhání a běžky mi to zpříjemňovaly, ale pořád jsem byla cyklistka.

Minuty se vlekly jako hodiny

“Terezo, je potřeba, abys pravidelně seděla taky na kole. 4x týdně dáme trenažer nebo válce, ať roztočíš nohy,” znělo tehdy z úst mého trenéra. Neznala jsem nic nudnějšího, než indoorový trénink. Minuty se vlekly jako hodiny. Jediné rozptýlení od holých zdí v temném suterénu naší školy byla stará černobílá televize, kde se dal naladit jen jeden program. Přesto byl tenhle způsob tréninku pravidelnou součástí mé přípravy po celou mou profesionální kariéru. Trenažery byly tehdy tak hlučné, že abych nerušila sousedy, musela jsem jezdit ve sklepě bez oken. Vědomí, že mě čeká “domácí trénink”, ve mně vyvolávalo takovou averzi, až jsem z toho trpěla nevolností a odkládala to kolikrát až do pozdních večerních hodin. Stala se ze mě nejzatvrzelejší odpůrkyně indooru a propagátorka jízdy venku za každého počasí.

Životní paradox

Jak se říká, člověk míní, život mění.A tak mi přišel do života velký paradox. Rok poté, co jsem ze zdravotních důvodů ukončila svou profesionální kariéru, dostala jsem nabídku pracovat pro ROUVY, cyklistickou aplikaci určenou pro indoorový trénink na trenažéru. No nezasmáli byste se? Jenomže já to vzala.

ROUVY – indoorová cyklistika s nádechem outdooru

Jak ale může člověk dělat dobrý marketing produktu, kterému sám nevěří? Osobně jsem asi tak opravdová, že bych to nedokázala. Naštěstí netrvalo dlouho a tenhle “výmysl” mého spolužáka z gymplu, se kterým jsme společně potili krev v suterénu školy, mě doslova uchvátil. Testování nových tras, zdokonalování virtuálních jezdců, motivování k dalším výzvám a vůbec možnost být součástí tohoto procesu, jak se co nejvíce přiblížit reálné jízdě venku. To všechno mě krůček po krůčku dostalo na svou stranu. Aniž bych si to uvědomovala, jezdila jsem na kole ve studiu čím dál častěji, a to i s modrou oblohou v zádech.

Motivovalo mě, že se každou jízdou posouvám v Rouvy kariéře, pravidelně jsem se nechávala strhnout k závodění s ostatními jezdci při společných online vyjížďkách, a pak jsme si vzájemně chválili výkony a vyzývali se k dalším jízdám. Zábava v komunitě lidí z celého světa, se kterými sednu na kolo, i když žijí jiné životy a osobně je nejspíš nikdy nepotkám. Přesto mě dokáží probudit k výkonu a změnit mou unavenou náladu v energickou.

Cyklistka na mateřské

Teď jsem na mateřské a mám dvě malé krásné děti. Indoorová cyklistika byla můj první sport po šestinedělích. Trenažery jsou dneska tak tiché, že jsem mohla mít malého ve vajíčku vedle sebe. Objela jsem třeba 40km, aniž bych ho probudila. Opravdu ale platí, že jedno dítě znamená žádné dítě. Příchod druhého potomka jsem tedy vnímala jako novou výzvu pro zachování sportu v mém životě. Opět mi ale trenažer pomohl ustát roli mámy a cyklistky v jedné osobě. Díky tomu jsem se dostala rychle zpátky do “formy”. Už si pod tímto termínem nepředstavuji žádné závodní ambice, ale fyzickou a psychickou odolnost. Prostě mít v sobě dobrý pocit. Navíc jsem si oblíbila jezdit venku na kole s dětmi ve vozíku a k tomu je potřeba taky slušná výkonnost. Každopádně nejlepší na tom je, že je to pořád kam posouvat.

Tacx NEO 3M

Tak telefon nebo trenažer? Rozhodla jsem se pro telefon, ale v myšlenkách jsem se k trenažéru neustále vracela. Nakonec jsem se s trochou štěstí dostala i k vytouženému trenažéru (Tacx NEO 3M od Garminu). Trenažér mi poskytl větší uspokojení. Zatímco telefon musíte mít – u nového modelu se těším především na lepší fotky a videa. Chci mít zaznamenané například jak rostou děti a co jsme s nimi prožili. Trenažér je něco navíc, něco, bez čeho se obejdete, ale když to máte, tak vás to posouvá.

Víte proč? Chci sportovat, kdykoliv se mi naskytne příležitost. Neplánovaně, bez nutnosti řešit hlídání dětí. Navíc moje volba přinesla benefity celé mé rodině. Manžel je v práci do pozdního odpoledne, což od podzima do jara znamená, že je na kolo venku zima a sportovat se dá leda s čelovkou. A to chce teprve pořádný morál. Navíc je po operaci kolene, takže běh zatím nepřichází v úvahu. Takhle mu stačí po práci zapojit trenažer, upevnit na něj své kolo a připojit se k aplikaci. Může se tak podívat do míst, kde jsem já jako profík na kole jezdila, a kam ho pravděpodobně už nevezmu. Arizona, Nový Zéland, Austrálie, Kanada, ale taky Mallorca nebo Toskánsko.

Děti jsou z maminky nového tréninkového setupu taky dost hotové. Chtějí se mnou pořád jezdit na řidítkách a projíždět třeba ulicemi hlavních měst. Baví je, jak se kolo v trenažéru, díky výkyvným ližinám, pohupuje. Mají pocit, jakoby jsme jeli venku a naklání se do zatáček. Už jsme jeli Paříž, Londýn a taky jsme byly na Hawaii. Musím to před nimi po jízdě rychle schovat, abych si od kola mohla taky občas odpočinout. Naštěstí to jde fakt snadno,  instalace i úklid. Stačí uvolnit pojistky a z prostorného trenažéru Tacx NEO 3M je kufřík s šikovným madlem.

Pohyb je blahodárný

Telefon je investice, kterou člověk bere jako nutnost. Vydrží ale 2 až 5 let, než je potřeba ho obměnit za novější verzi. Trenažer je dlouhodobá investice, která se za tu dlouhou dobu užívání vrátí, tedy pokud se naučíte ho využívat. Trenažér je jako domácí fitness, je k dispozici za každého počasí, v jakoukoliv denní dobu. Pět minut je potřeba na převlečení, deset minut na sprchu a i 20-30 minut jízdy na trenažéru je znát. Na kondici i v myšlenkách. Do necelé hodiny se může vejít celý trénink. Stačí se nepřestávat motivovat k pohybu, který je pro tělo v jakékoliv životní fázi tak blahodárný.

Zdroj: Tereza Vlk Huříková

Tacx NEO 3M, cena 47 990 Kč

Je špičkový cyklotrenažér s tichým a plynulým chodem díky magnetickému odporu a přímému pohonu. Nabízí přesné měření výkonu s odchylkou pouhých 1% a je kompatibilní s aplikacemi Zwift, TrainerRoad a Rouvy. Simuluje různé povrchy silnic a podporuje realistický pocit z jízdy do kopce i z kopce. Trenažér je skládací a snadno přenosný, ideální pro domácí trénink.